Pohřby

Smrt blízkého člověka je jednou z nejtěžších událostí v životě. Církev nabízí pozůstalým možnost důstojného rozloučení se zemřelým. Jádrem pohřebních bohoslužeb je ujištění o Boží milosti a Kristově vzkříšení, z něhož plyne naděje odpuštění a věčného života v Boží blízkosti. Při bohoslužbách zaznívá také připomenutí života zesnulého a jeho odevzdání Boží milosti.

Pohřeb je příležitostí sdílet zármutek a pláč, ale i vděčnost a naději. Sílící tendence nekonat žádné rozloučení nepomůže vyhnout se bolesti, ani se vyrovnat se ztrátou. Společné rozloučení může pomoci přijmout skutečnost smrti a ve společenství najít lidskou blízkost i podporu.

Pohřeb se může konat v kostele, na hřbitově nebo v obřadní síni. Je vhodné, aby pozůstalí přišli nejprve za kazatelkou a domluvili s ní datum, podobu a místo pohřbu, případně obsah smutečního oznámení, a teprve potom dojednali vše ostatní s pohřební službou. Kazatelka pozůstalým také nabídne setkání před pohřbem, při kterém je možné hlouběji hovořit o zesnulém, o nastalé ztrátě i o naději, kterou je možné najít u Boha. Také v těžké době po pohřbu může kazatelka podle potřeby a situace doprovázet pozůstalé v jejich zármutku.